Zander Jones
věk: 35 letkasta: třetívýška: 175 cmpovolání: knihovníkfaceclaim: Kit Haringtonzájmy: knihy, čtení, psaní, kreslení, přemýšlení, výzdoba čehokoliv, konverzace s kýmkoliv, pletení ponožek, rozdávání ponožek ostatním
charakteristika: Zan byl odjakživa velmi kreativní a přemýšlivý. To vše ale bylo zaháněno tvrdou výchovou. Pravý Zanderův charakter se proto objevil až po odchodu z armády. Tedy hlavně jeho jemná a milá stránka.
V současné době, kdy to vypadá, že se jeho charakter již tolik nemění, je velmi vřelý. Moc toho sice nenamluví, ale věřte, že cokoliv, co řekne vás nejen zahřeje u srdíčka, ale také to bude pravda. Zander žije knihami a za svůj život jich přečetl ohromné množství, takže jistě dokáže poradit, co číst. Ačkoliv by to do něj v současné době nikdo neřekl, nikdy se nevzdal své části bojovníka, takže vám možná bude schopný poradit i v nějaké sebeobraně. On sám se nikdy necítí stoprocentně bezpečně a protože v sedě se moc neubrání, má svou kudlu v propisce.
Jeho styl oblékání nejde popsat jinak, než podivný, černé obyčejné oblečení, ke kterému si je schopný vzít šíleně barevné ponožky, které vypadají jako holčičí. Kvůli achilovce vevnitř skoro nikdy nenosí boty, protože kvůli tlaku bot ho za chvíli začne achilovka vždycky bolet. Takže se nedivte, když potkáte na chodbě děsivě vypadajícího zamyšleného člověka, oblečeného v černém, který si to bude vykračovat jen v ním pletených ponožkách.
historie: Zander se narodil lékařce a vojákovi. Jeho matka zemřela velmi brzy a tak Zanderův otec začal svého syna vychovávat tak, aby dostál svého jména - Ochránce. Zander byl díky tomu od dětství vystaven vojenské disciplíně nejen od otce, který býval neustále někde pryč, ale i od jeho vychovatele, kterým byl starý válečný veterán. To ale nebyl život, který chtěl Zan žít. Ačkoliv mu nevadil pohled na krev, ani pomyšlení, že by někoho v sebeobraně zabil, věděl, že život má pro něj nachystáno mnohem více. Nikdy ale nevěděl, co mu v životě chybí.
V patnácti letech se, na otcovo přání, nechal zapsat na vojenský výcvik. Vydržel tam pouze jeden rok. Ne, že by mu to nešlo, naopak, patřil mezi jedny z nejlepších a trénoval v každé volné chvíli. Osudným pro něj ale byl jeden trénink, kdy si zranil kotník. Nic si z toho ale nedělal, protože takových zranění už zažil stovky. To byla ale chyba, protože jak se postupem času ukázalo, nejednalo se o obyčejné zranění kotníku, ale o natržení achillovy šlachy, kterou po několika pokusech o rozchození úspěšně doutrhnul. Byl tehdy na operaci a někteří doktoři ho připravovali na skutečnost, že je možné, že už nikdy nebude chodit. S tím se ale Zan nesmířil a po půl roce kompletního klidu pro nohy se začal znovu učit chodit. Během doby, kterou musel trávit doma si osvojil mnoho zajímavých koníčků. Začal kreslit, psát vlastní příběhy, plést ponožky a hlavně číst. Z počátku chodil pouze o berlích, čímž značně posílil horní polovinu těla. Pak pomalu začal našlapovat na levou nohu, která byla ta operovaná. Asi rok po operaci se zotavil natolik, že dokázal dojít do veřejné knihovny vzdálené pár set metrů od jeho domu. Tam mu knihy učarovaly ještě více. Začal od tamních knihovníků vyzvídat, co je potřeba k tomu stát se knihovníkem. Odpovědí bylo všechno, co měl, kromě vystudované vysoké školy. Přihlásil se tedy na vysokou a bez obtíží vystudoval. Pak se obrovskou shodou náhod dostal do paláce, jako knihovník. Je zde už deset let.