Tamás Hugó Håkon de Székesfehérvár

věk: 25 let

datum narození: 26.07.

výška: 185 cm

status: princ

stát: Maďarsko

faceclaim: Alex Høgh Andersen

zájmy: chladné zbraně (hlavně sekery), lukostřelba, mluvení, procházky, proslovy, vyřezávání, jídlo (konzumace i příprava), sporty (hlavně individuální), jízda na koni, jazyky (nejvíce ho fascinují severské a mrtvé jazyky), cestování

charakteristika: Hugó (jak byste mu neměli říkat, pokud nechcete problémy) na pohled vypadá jako andílek, ale opak je pravdou. Pod milou maskou, se skrývá krutý a zlomyslný člověk. Pokud dojde k závěru, že mu budete k ničemu, nečekejte, že na vás bude milý. I když mu to nikdy nikdo nediagnostikoval, je vcelku jasné, že má psychopatické sklony. Taky je dost inteligentní a proto je nebezpečný. Nebezpečný je také proto, že je velmi trpělivý, takže, když mu nějak ublížíte, nevrátí vám to ihned. Počká si, až to nebudete čekat a mezi tím bude splétat plán na dokonalou pomstu. Když ho naštvete, bude děsivě klidný, protože vztek téměř neprojevuje. Je hodně egocentrický a celkem narcis. Taky bych si mu asi úplně nevylívala srdíčko. Zaprvé vás asi moc neuklidní a zadruhé si každou vaši slabost zapamatuje ve své dokonalé mysli, aby ji někdy mohl použít proti vám.

I přes to, že by se mohl zdát jako typický psychopat, nemůže tomu tak být, kvůli jeho sestřičce, kterou upřímně zbožňuje. Jedním z důvodů může být to, že po fyzické i psychické stránce velmi podobná Håkovi. Takže se vlastně v podstatě stará o své mladší já. V blízkosti sestřičky jako by byl milejší, hodnější, klidnější. Dokonce se jí snaží zajistit takové dětství, aby neměla podobné problémy jako on. Dělá to ale podvědomě, sám si to neuvědomuje. 

Tamás se narodil během bouřlivé noci maďarskému princi a jeho ženě, norské šlechtičně jako třetí syn. Proto nikdy nebyl nijak připravován na vládu. Již od mala se stával terčem vtípků jeho bratrů (nejstaršího Noela a druhorozeného Alexe), pro jeho severský vzhled, který jako jediný zdědil po matce. Jeho matka ho ale zbožňovala nejvíce ze všeho na světě. Ani jeho o rok mladšího bratra Ubbeho nemilovala tolik. Vše se ale změnilo, když bylo Tamovi pět let. To se mu totiž narodil nejmladší bratr, Elias, který byl stále nemocný a tak se o něj jeho matka stále starala. Zpočátku mu to tolik nevadilo, protože se díky tomu alespoň trochu sblížil s bratry. Zhoršilo se to v době, kdy byly Eliasovi čtyři roky. V tu dobu totiž začal chodit a za Tamem pořád dolízal. Tamovi se to nelíbilo a tak začal ve své geniální hlavě spřádat plán. Vsadil se se svým bratříčkem, že určitě nezvládne celý den dělat přesně to, co Alex. Nebohý Alex, který netušil, co ho čekal se v ten horký den šel koupat do dosti hlubokého jezera. Snažil se přesvědčit Ubbeho. Proto hned co skočil do vody kývnul na Ubbeho a zavolal: "Tak pojď!". Malý Elias, který si brášky nevšimnul, pochopil, že to je na něj a proto se rozběhnul po dlouhém molu a než stihnul kdokoliv zakročit, skočil do jezera. V tu chvíli se začal topit. Toho si Alex nevšimnul, protože právě šel směrem ke břehu se záměrem bratra alespoň zmáčet, když už nejde do vody. První, kdo si všimnul, že se v jezeře někdo topí byl Ubbe, který do vody hrdinně skočil a s velkým překvapením malého brášku vytáhnul. Eliasovi se nic vážnějšího nestalo, ale jeho matka se o něj tak moc bála, že ho už nikdy nenechala hrát si s jeho bratry. Tamův plán vyšel.

Nic ale nezmohl s tím, že se mu ostatní smějí. Rozhodl se, že jednou si jejich respekt dobude, klidně i silou. Začal proto trénovat se zbraněmi. Zpočátku trénoval hlavně s mečem, ale později se přesunul na, jak on říká, mnohem zajímavější a zábavnější zbraně - na sekery a na lukostřelbu. Ačkoliv byl princ, nikdo se o něj nestaral (určitě to nebude tím, že všichni jeho dosavadní vychovatelé s brekem utekli) a tak vyrůstal tak, jak chtěl. Většinu věcí se naučil sám (což ho třeba u zbraní stálo nejedno zranění, po kterých má po celém těle mnoho jizev). Zbraně ho fascinovaly natolik, že od dvanácti let se začal v přestrojení učit u jednoho kováře. Tam si vytvořil všechny zbraně, které v současné době vlastní, proto má ke každé zbrani výjimečný vztah. Dalo by se říct, že své zbraně má radši než lidi.

Když zrovna nebyl v kovárně, povinně se již od třinácti let věnoval jazykům, které ho nijak moc nezajímaly, dokud mu jeden z jeho učitelů (který kupodivu vydržel dost dlouho) nepředstavil latinu. Tam se snažil dělat, že ho to nezajímá a když to tento učitel konečně vzdal, začal se latinu učit samostatně. Tím začala jeho láska k mrtvým jazykům. Jeho nejoblíbenějším je Old Norse, což je starý vikingský jazyk (prostě je na něm opravdu vidět ta severská nátura).

K patnáctým narozeninám dostal koně, čímž vznikla jeho láska k jízdě na koni. Od té doby už jste ho v paláci téměř nemohli potkat. Jezdil po přírodě, někde se vždy utábořil a pak jel dál. Myslím, že nenajdete prince, který by znal svou zemi tak dobře jako Tam. V Maďarsku nenajdete jediné místo, kde by nebyl, přeci jen projížděl svou zemi celých pět let. Ve dvaceti letech se sbalil a na dva roky odjel na sever, přesněji do Norska na panství jeho prarodičů.

Když se vrátil, čekala ho nemilá zpráva. Dva z jeho bratrů (přesněji Noel a neduživý Elias) zemřeli z neznámého důvodu. Jeho matka, která i ve svém vcelku pokročilém věku, nikdy nepřestala toužit po dcerce, zemřela při porodu její vymodlené dcery Rószy. Pro Tama to neznamenalo jen to, že přišel o matku, která se o něj stejně nezajímala, a o dva bratry, ale i to, že najednou byl druhým v pořadí na trůn, ne jen třetím. Znamenalo to pro něj jen nevýhody, protože mu byl sehnán nový vychovatel, který byl neústupný, a který měl za úkol Tama opravdu naučit etiketě. Přeci jen, kdyby se teď jeho bratrovi něco stalo, byl by on nástupcem svého otce. Dalším, co se změnilo bylo, že Tam našel někoho, na kom mu opravdu záleželo. A ne, nezamiloval se. Jenom si oblíbil svou malou sestřičku, která vypadala skoro jako jejich matka, takže Tam už nebyl jediný ze všech sourozenců, co vypadal jinak. Také kvůli tomu, že Rósza vypadala hodně jako její matka bylo pro ostatní členy rodiny těžké se na ni byť jen podívat, protože to byla bolestivá vzpomínka. Na Tama to takový účinek nemělo, protože, popravdě řečeno, mu matka nechyběla. Rozhodl se, že když o jeho sestřičku nikdo jiný nestojí, vychová ji sám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Hodně mu to ulehčoval ten fakt, že Rósza byla extrémně inteligentní dítě a všechno se naučila rychleji. Chodit začala v půl roce a v roce už dokázala perfektně běhat. První slovo řekla v devíti měsících a bylo to (kupodivu) Tam. Do tří let začala mluvit v rozvinutých souvětích, ale taky se naučila, kdy je nejlepší mlčet. Od dvou let ji Tam začal cvičit v orientování se a přežití v přírodě.

No, teď už jsou Rós tři roky a Tam musí pryč od ní. Pryč, do neznámého království, kde to nezná. A hlavně, bez ní. Ale co, snad to oba nějak zvládnou.