Leila Nalm
věk: 21 letvýška: 179 cmpostavení: rebelka, stará se o zvířatafaceclaim: Alina Kovalenkozájmy: zvířata, pozorování hvězd, sbírání pěkných kamenů, rozhovory s blízkými lidmi, boj se střelnými zbraněmi, jízda na koni, občasné projížďky na motorce, hudba
charakteristika: Leila je celkem introvert, i když byly doby, kdy tomu tak nebylo. Přesto ale není nemožné získat její důvěru. Popravdě to je vcelku jednoduché, stačí, aby vás představil někdo, kdo už si získal Lei důvěru. Těm by totiž věřila i to, že žralok umí lítat. No možná až tolik jim nevěří, ale jisté je, že jakmile se s někým spřátelí, bude mu otevřená a od něj bude očekávat totéž. Ve své komfortní zóně (která znamená být mezi pár lidmi, kterým věří) je dost švihlá a taky tvrdohlavá. Když má nějaký názor, prostě si ho prosadí. Mimo komfortní zónu by se ho pravděpodobně ani neodvážila říct, natož za něj bojovat. Důležité je také říct, že v komfortní zóně je dost otravná a pořád se usmívá a projevuje hlavně pozitivní emoce. Mimo komfortní zónu je dost flegmatická a nic moc ji nerozhází. Je docela odvážná, tedy až na sociální interakce, v těch bývá dost nejistá. Taky je dost učenlivá. Tyto dvě vlastnosti způsobily to, že jí nevadí zabíjet. Teda, v tu chvíli jí to nevadí. Když skončí akce a ona je zpět v relativním bezpečí rebelské základny, začne na ni dopadat to, co udělala a ona se na chvíli (maximálně pár dní) uzavře do sebe. Během této doby to vstřebává a pak je opět stejná, jak před tou událostí. Mezi cizími uzavřená a flegmatická a mezi přáteli usměvavá, ztřeštěná a tvrdohlavá. Málem bych zapomněla zmínit, že ačkoliv je Leila introvert, nestává se jí, že se během konverzace ztratí v myšlenkách a nevnímá okolní svět. Tedy, pokud by ji konverzace nudila, udělá to naschvál, ale umí to ovládat (alespoň tak, jak to jen jde). Leila také není úplně ten typ člověka, který by se moc zaobíral tím, co má na sobě. Nosí to, co je pohodlné a užitečné. A velké mikiny. Miluje velké mikiny. Její oblečení většinou nebývá nějak výrazné, ale nevadí jí obléknout si i barevné oblečení.
historie: Když se Leila narodila, bylo zrovna krásné, rozkvetlé jaro. Narodila se do rodiny stejně krásné, jako to jaro, do kterého se narodila. Milující matka a otec, kteří by své prvorozené dceři snesli modré z nebe, kdyby na to měli peníze. Těch ale moc neměli. Co se taky dá čekat, když byli z šesté kasty. Otec klempíř, který často nebýval doma, protože se snažil uživit rodinu. Pravda, že většího dříče byste těžko hledali. Matka se starala o domácnost a u toho si vydělávala jako švadlena. Jedno dítě se jim ale vždy uživit podařilo. Když do rodiny, v době po Leiliných pátých narozeninách, přibylo druhé dítě, tentokrát syn Jonathan, museli si rodiče často od úst utrhnout, aby nasytili své ratolesti. I tak měla Leila své dětství jako z pohádky. Tedy, do třinácti let, kdy se její matka nakazila virem K. S touto nemocí se ale dostala domů. Otec své děti zahnal na půdu a po chvíli slyšeli jen dva výstřely a tupou ránu. Už už chtěli jít dolů zjišťovat, co se stalo, když se ozval i třetí a poslední výstřel a pak další tupá rána. Lei sešla dolů, aby, jako statečná starší sestra, obhlédla situaci. Brášku nechala na půdě, což se ukázalo jako skvělé řešení, vzhledem k tomu, co viděla. Její rodiče leželi oba na podlaze v krvavé kaluži. Matka měla dvě rány v hrudi a otec jednu ve spánku. Otec držel v ruce jeho pistoli, se kterou Leilu občas učil střílet. Bylo dost jasné, co se stalo. Leil rychle sebrala všechno jídlo a cokoliv potřebné, sbalila to a vyběhla na půdu.
Tam řekla Jonathanovi, že jí maminka řekla, ať jdou za sousedy, že se zasekly vchodové dveře. Měla to chytře vymyšlené, protože zaseklé dveře mohla použít jako důvod, proč půdu opustí střešním oknem, kterým protáhla žebřík. Když byli oba venku, šli za sousedkou, která poslala Jonathana do zahrady na ovoce a vyslechla si Leilu. Souhlasila, že se postará o malého Jona, ale na postarání se o Leilu neměla dost prostředků. Leila tam proto nechala brášku a sama odešla hledat štěstí jinam. Potom, co se postarala o brášku, jako by v ní přeplo a ona se totálně sesypala ze smrti rodičů. Asi rok a půl se potulovala všude možně a snažila se přežít s minimálním kontaktem s lidmi, kterým nedůvěřovala tolik, jako před tou nešťastnou událostí. Jednou zrovna v noci procházela tržištěm a hledala popadané zbytky jídla po obchodnících, když k ní přišla starší dívka. Leil se pokusila skrýt, ale dívka se k ní chovala velmi mile, tak ji vyslechla. Tak se dostala k rebelům. Tam je už přes šest let a znova se učí věřit lidem. Nebo aspoň těm, kteří si to, podle jejích slov, zaslouží.