Alex Meyer
- LISABON -
věk: 20 letvýška: 168 cmpostavení: rebelfaceclaim: Tanner Buchananzájmy: trénink, bojové sporty, procházky, běh, práce se zvířaty, kecání, cvičení, hraní si se svými vlasy
charakteristika: Tento brunet se smaragdovýma očima je a odjakživa byl trošičku narcis. Hodně se stará o své vlasy, takže je jen velmi malá pravděpodobnost, že ho potkáte třeba rozcuchaného. Je to proto, že jeho poměrně dlouhé vlasy je snad vzhledově to jediné, co zdědil po matce. Taky si docela zakládá na své postavě, ale to hlavně proto, že to dříve byla jediná věc, co ho na ulici držela od problémů. Díky tomu že mu spadly růžové brýle dětské nevinné neznalosti poměrně brzy, je naprostý realista a občas pesimista. I tak je ale velice společenský a občas trošku moc ukecaný, hlavně když má dobrou náladu. Když je smutný nebo naštvaný, jde se projít a v tu chvíli nechce o nikom ani slyšet. Kdykoliv vám ale rád se vším pomůže a klidně kvůli tomu přeruší jakoukoliv aktivitu, kterou bude zrovna dělat. V přátelství je naprosto věrný a můžete si být jisti, že vás nepodrazí. Jak moc stálý je v lásce neví nikdo, ani on. Nikdy se totiž ještě nezamiloval a podle jeho slov se ani zamilovat nechce.
historie: Alex se narodil do páté kasty. Jeho otec byl malíř, matka bývalá tanečnice, která se tanci po složité zlomenině nohy už nemohla nadále věnovat. Věnovala se proto naplno Alexovi, který byl zvyklý, že když třeba upadne, někdo tu pro něj vždycky bude. To se ale mělo brzy změnit. Chvíli po Alexových pátých narozeninách jeho matka onemocněla a necelý půlrok poté nemoci podlehla. Malý Alex zůstal sám se svým otcem, který se odreagovával prací, takže byl stále v ateliéru. Alex tak zůstal v podstatě úplně sám. Ačkoliv byl velmi přátelské dítě, nebyl nikdy oblíbený a krátce po smrti jeho matky ho začal šikanovat gang starších děcek. Zmlátili ho snad každý den. Jednou, jen jednou se snažil Alex postěžovat si otci. Ten ho odbyl, ať se s tím nějak vypořádá. A Alex se rozhodl ho poslechnout. Díky malému vzrůstu byl velmi mrštný. Taky se velmi rychle učil a proto rychle okoukal techniky, kterými ho šikanovali. Stali se pro něj předvídatelní, takže se jim začínal učit bránit. Pořád to byl ale jen malý chlapeček, proti několika starším a vyšším klukům. Jednou šel domů kolem učebny Juda. Sledoval je přes okno téměř každý den, až se jednou rozhodl vejít. Tehdy začalo jeho naprosté nadšení k bojovým uměním. Jeho učitel mu nedal nic zadarmo a i když byl Alex nejmladší ve své skupině, trenér ho nešetřil. Naopak se občas Alexovi zdálo, že je na něj ještě přísnější, než na ostatní. Po nějaké době se mu povedlo zbavit se šikanátorů, kteří přestali hned poté, co je poprvé přepral. Všechno bylo skvělé, tedy až na vztah s otcem, který už ale byl zvyklý, že nikdy fungovat nebude. Pak ale po třech letech trenér zmizel a Alex zase neměl co dělat. Snažil se trénovat sám, ale nebylo to ono. Proto se v deseti letech přidal do boxu. Tam vydržel jen rok, protože box prostě nebyl tak dobrý, jako judo. Pak začal chodit do karate. Tam taky nevydržel dlouho, jen 2 roky a nakonec chodil na kickbox a jiu jitsu. V patnácti letech se pohádal s otcem, který se poprvé rozhodl zajímat o svého syna a kterému se nelíbilo, že se jeho synáček pořád jenom rve. Tehdy si Alex sbalil všechny své věci, kterých bylo fakt málo, a odešel. Už ani neví, jak se tehdy dostal až do tábora rebelů, ale najednou tam byl. Prošel si výcvikem, zvyknul si na tamější podmínky a hlavně, začal se zase smát.